Almie Rose

Alespoň dva měsíce před Vánocemi devítiletá Almie Rose sdělila svému tatínkovi a mně, že by chtěla nové kolo. Její staré kolo bylo už moc dětské a kromě toho potřebovalo vyměnit gumu.

Jak se Vánoce blížily, zdálo se, že její touha po kole vyprchala - nebo jsme si to alespoň mysleli, protože se o něm už znovu nezmínila. Zvesela jsme začali nakupovat poslední výkřiky - panenky ze sady, "Klub na hlídání miminek" -a krásné pohádkové knížky, domeček pro panenky, sváteční šaty a další hračky. K našemu velkému překvapení nám 23. prosince pyšně oznámila, že "si opravdu přeje kolo víc než cokoli jiného".

Najednou jsme nevěděli, co uděláme. Se všemi přípravami na štědrovečerní večeři a nákupy posledních maličkostí bylo už příliš pozdě, abychom v klidu vybrali "to správné kolo" pro naši malou. A tak jsme - na Štědrý den v devět večer, když jsme se vrátili z pěkného večírku, začali uvažovat o všem, co musíme toho večera ještě udělat. Čekaly nás hodiny strávené balením dárků pro děti, pro rodiče, pro bratra a přátele. Almie Rose a její šestiletý bratr Dylan byli už pěkně zachumlaní v postýlkách a nám se hlavou honilo jen to kolo, pocit viny a myšlenka, že jsme rodiče, kteří zklamou své dítě.

Pak Rona, mého manžela, něco napadlo. "Co kdybych ze sochařské hlíny udělal malé kolo a napsal k němu poznámku, že ho může vyměnit za opravdové?" Samozřejmě šlo o to, že když jde o tak drahou věc a ona je"už tak velká holka“ bylo by mnohem lepší, kdyby si kolo vybrala sama.

A tak následujících pět hodin strávil nad přepečlivou prací s hlínou, aby vytvořil miniaturní kolo.

O tři hodiny později, následujícího rána, kdy se u nás rozbalují dárky, jsme nadšeně očekávali, až Almie Rose otevře malý balíček ve tvaru srdce, který v sobě ukrýval krásné červenobílé hliněné kolo s poznámkou. Nakonec ho otevřela a přečetla poznámku nahlas.

Pohlédla na mě a pak na Rona a řekla: "Takže to znamená, že tohle kolo, co mi udělal táta, můžu vyměnit za kolo opravdové?"

Rozzářila jsem se a odpověděla jsem: "Ano."

Almie měla slzy v očích, když řekla: "Jenže já tohleto krásné kolo, co pro mě táta udělal, nemůžu nikdy za nic vyměnit. Jestli ho vážně musím dát pryč, tak to si radši nechám tohle a opravdické kolo mít nebudu."

V tom okamžiku bychom snad hnuli nebem i zemí,  a koupili jí všechna kola na světě!

 

Michelle Lawrenceová