Darovaný motýl

Má čtyřletá dcerka Adina si v neděli ráno přivstala. Sedli jsme si v kuchyni na podlahu a modelovali z plastelíny figurky - človíčka, koně, pejska a kuřátko. Po snídani jsem zalezl do svého pelechu a četl jsem si. Adina za mnou přišla a řekla: "Tati, pojďme něco vyrobit." Odpověděl jsem: "Dobrá, broučku. Řekni si, co chceš vyrobit, a uděláme to."

Usilovně přemýšlela a pak se za mnou vrátila: "Tati, vyrobíme motýla." Vytáhl jsem čtvrtku tvrdého papíru a ukázal jí, jak z ní vytvarovat křídla. Pečlivě motýla vybarvila a pak jsme udělali podstavec, na kterém mohl stát. Byla na toho motýla moc pyšná. Když mi ho ukazovala, řekl jsem: "No jo, Adino, ten motýl ale nemá pusu!"

A tak se znovu zabrala do práce a přimalovala motýlovi ústa, z jejichž koutku visel jazyk. Smáli jsme se a postavili motýla na můj psací stůl. Pak jsme se vydali ven, abychom si užili krásného podzimního dne.

Uprostřed noci se Adina vzbudila a volala mě. "Tati, bolí mě hlavička. Je mi špatně." Měla horečku. Druhého dne ji její matka vyala k lékaři a pak jsme všichni odjeli do nemocnice, kde jí zjistili zánět mozkových blan.

Zánět měl těžký průběh. Pět lékařů se jí celou noc snažilo zachránit život, ale v úterý v šest hodin ráno Adinka skonala. Její život skončil.

Příštího dne jsem šel do pracovny, abych začal zařizovat pohřeb své malé holčičky. Cítil jsem únavu, hněv a smutek. Měl jsem pocit porážky a marnosti. Všechno, o co jsem v životě usiloval, přišlo nazmar. Křehké životní rovnováha byla narušena. Jak jen se to mohlo stát?

A pak jsem ho uviděl. Na mém psacím stole seděl neuvěřitelně krásný motýl. Barevná křídla, velké kulaté oči, vystrčený jazyk, modré nebe v pozadí. Zosobňoval lásku, krásu a naději. Adinin nádherný dárek najednou změnil můj pohled na život.

Adina po sobě zanechala tolik věcí. Skvrny na okně, na které mi dávala "oknové pusinky", když jsem šel do práce. Cestičky vydlabané prstem v pískovišti, které jsem jí právě postavil. Novou houpačku, pohupující se ve větru. Ale jejím nejdůležitějším dárkem byl ten motýl.

Nosím na prstě prsten ve tvaru motýla, který mi má připomínat, jak důležití jsou v našem životě ti, jež máme rádi. Žijeme proto, abychom se radovali, doufali i plakali s těmi, které milujeme. A někdy může být jejich život velmi krátky. Nechť vám motýli připomínají, jak důležitý je váš vztah k těm, jež milujete.

Wayne Cotton