Dva bratři

Žili byli dva bratři. Jeden byl hodný. Rozdělil by se o poslední skývu chleba, neublížil by ani mouše. Druhý byl lakomec, lhář a hrubián. Ten první byl chudý, jeho bratr byl bohatý.

Jednou se vypravili spolu do města. Cestou se pod nimi propadla země a oni spadli do hluboké jámy. Dobrák si zlomil nohu, lakomec našel zlatou minci.

Dobrákovi pořád nešlo do hlavy, kde je boží spravedlnost, když ten, kdo lže a ubližuje lidem nakonec stejně vždycky vydělá a ten, který se snaží být dobrý, ještě víc trpí. Rozhodl se navštívit mudrce, člověka osvíceného. O něm se tradovalo, že dokáže pohlédnout do minulosti, budoucnosti i do jiných dimenzí.

Mudrc si poslechl jeho vyprávění a zamyslel se. Po dlouhém přemýšlení nakonec řekl: „Spravedlnost přece existuje. Tvůj bratr, kdyby byl dobrým člověkem, našel by v jámě celý poklad. Protože však je takový, jaký je, našel jen jednu jedinou minci. Ty, kdybys byl zlý, zabil by ses. Dobrota tvého srdce ti zachránila život.“