Jestlipak víš?

Jestlipak tohle víte?

Jeden z největších amerických básníků Robert Frost tvořil po dvacet let, aniž dosáhl slávy nebo uznání. První svazek poezie se mu podařilo prodat až ve třiceti devíti letech. Dnes jsou jeho knihy přeloženy do dvaceti dvou jazyků a čtyřikrát získal Pulitzerovu cenu za poezii.

Albert Einstein, o němž se tvrdí, že je to nejchytřejší člověk, jaký kdy žil, prohlásil: "Celé měsíce a léta jen přemýšlím a přemýšlím. Devětadevadesátkrát dojdu ke špatnému závěru. Teprve posté naleznu správné řešení."

Na konci 2. světové války se přední reportér stanice CBS William Shirer rozhodl, že se stane profesionálním spisovatelem. Následujících dvanáct let se věnoval výlučně psaní. Jeho knihy se bohužel prodávaly špatně a často jen sotva uživil rodinu. V té době napsal mimo jiné i knihu, která měla 1200 stránek. Všichni - jeho agent, redaktor, vydavatel i přátelé - mu tvrdili, že tak rozsáhlé dílo nebude nikdo kupovat. Když je Shirer konečně vydal, prodávalo se za deset dolarů, což byla v té době úctyhodná cena. Nepředpokládalo se, že by kniha zajímala někoho jiného než historiky. Avšak celý náklad knihy Vzestup a pád třetí říše se prodal už první den. Dodnes se drží na prvním místě v žebříčku klubu Kniha měsíce.

Když Luciano Pavarotti končil vysokou školu, nemohl se rozhodnout, zda se stát učitelem, či profesionálním pěvcem. Jeho otec mu řekl: "Luciano, na dvou židlích se sedět nedá. Musíš si vybrat." A Pavarotti si vybral zpěv. Trvalo mu sedm let namáhavého studia, než získal první profesionální angažmá. Dalších sedm let trvalo, než se dostal do Metropolitní opery. Svou "židli" si však vybral, a to úspěšně.

Veliký italský tenorEnrico Caruso byl svým učitelem zpěvu hned při první hodině označen za beznadějný případ. Prohlásil prý o něm, že jeho hlas zní, jako když za oknem skučí meluzína.

Walt Disney byl svým šéfredaktorem vyhozen z práce pro nedostatek představivosti. Disney sám vzpomíná na své neúspěšné mládí takto: "Když mi bylo sedmadvacet let, byl jsem poprvé v životě na mizině. Spal jsem na matracích ze staré pohovky a živil se studenými fazolemi z konzervy."

Scottiemu Pippenovi, jenž čtyřikrát vyhrál mistrovství Národní basketbalové asociace a dvakrát získal olympijské zlato, se původně nepodařilo získat na žádné univerzitě sportovní stipendium a ve svém malém univerzitním basketbalovém družstvu působil jako správce sportovní výstroje.

Rakouský botanik Gregor Mendel, jehož pokusy s hrachem stály u zrodu nového vědního odvětví zvaného genetika, neprošel u zkoušky na profesora přírodních věd na gymnáziu. Propadl z biologie.

Henry Ford zapomněl zabudovat do prvního auta, které vynalezl, zpátečku. V budově, kde sestavil své první auto, opomněl postavit dostatečně široké dveře, aby auto vůbec dostal ven. V Greenfield Village je dodnes k vidění díra, kterou musel dodatečně vybourat do zdi.

Doktor Benjamin Bloom z Chicagské univerzity prováděl pět let výzkum předních umělců, sportovců a vědců, založený na anonymních rozhovorech a dvaceti osobnostmi, které vynikly v různých oborech lidské činnosti, s jejich přáteli, rodinnými příslušníky a učiteli. Chtěl objevit společného jmenovatele, jenž byl příčinou nadprůměrných výkonů těchto lidí. "Předpokládali jsme, že všichni byli obdařeni mimořádným nadáním," uvádí Bloom. "Ale nic takového se nepotvrdilo. Jejich matky často uvádějí, že v okolí se vyskytovalo dítě s větším nadáním." Všichni dotazovaní hovoří především o výjimečně vysokém vynaloženém úsilí a zápalu: každodenní dvouhodinový plavecký trénink před vyučováním, hodiny strávené po sedmnáct let dennodenně u klavíru. Bloomův výzkum prokázal, že příčinou výjimečných výkonů těchto jedinců nebyl žádný mimořádný talent, nýbrž píle, odhodlání a touha vyniknout.

Arthur Rubinstein kdysi uvedl jednoho svého obdivovatele v úžas, když mu sdělil, že po celý život cvičí osm hodin denně. "Ale, Mistře," vykřikl mladík. "I tak jste přece dobrý. Tak proč tolik cvičíte?"

"Abych byl nejlepší," odpověděl velký klavírista.

Studie elitních houslistů ukázala, že jediným faktorem, jímž se vynikající interpreti lišili od těch, kteří byli jen dobří, byl počet hodin strávených cvičením. Psychologové, kteří sledovali karieru houslistů studujících na Hudební akademii v Západním Berlíně, zjistili, že v době, kdy bylo studentům osmnáct let, strávili nejlepší hudebníci cvičením o 2000 hodin více než jejich spolužáci.

Michelangelovi jednou jeden host řekl: "Nevidím, že byste od doby, co jsem tu byl naposledy, ve svém díle nějak pokročil." Michelangelo odpověděl: "Ale ano, velmi jsem pokročil. Jen se pořádně podívejte. Tuhle část jsem poopravil a tamtu nalakoval. Pohleďte, zde jsem zjemnil linie a tuto partii jsem přepracoval."

"Ano," odpověděl host. "Ale to jsou maličkosti."

"Možná, " řekl Michelangelo. "Avšak z maličkostí vzniká dokonalost, a dokonalost není maličkost."

Charles Darwin trpěl celý svůj dospělý věk bolestmi a nejrůznějšími tajemnými chorobami. I přesto byl schopen neocenitelně přispět k našim znalostem o původu člověka.

Sir Isaac Newton se narodil předčasně a byl vychováván svými prarodiči. Brzy musel odejít ze školy a všichni ho měli za hloupého vesnického kluka. Dnes se řadí mezi největší velikány historie vědy.

Paul Galvin stvořil Motorolu z popela svého zkrachovalého podniku. V roce 1928 se mu podařilo dát dohromady tolik peněz, aby mohl v aukci odkoupit zpět malou část firmy, která mu kdysi patřila. Z této části vybudoval svou vysoce úspěšnou společnost Motorola.

Guinessova kniha rekordů zaznamenává pravdivý příběh muže, jenž snědl celé jízdní kolo i s gumovými plášti! Nesnědl je však najednou. Michel Lotio z Grenoblu ve Francii roztavil kolo na malé kousky, které se daly polknout, a během sedmnácti dnů, v době od 17. března do 2. dubna 1977, je celé snědl.

George MacDonald si jednou povšiml, že jeden tažný kůň dokáže přemístit dvě tuny nákladu. Avšak dva spolu zapřažení tažní koně utáhnou třiadvacet tun!